E-mail 1
Začalo to všechno před dvěma lety, kdy po mně chtěl můj přítel X, abych s ním zkusila pervitin. Prý chtěl vědět, jaký po tom bude sex....že na mě dá pozor, nemusím se ničeho bát, atd... On sám ho bral v té době prý rok. Já jsem do té doby vyzkoušela jen trávu a zapřísáhla jsem se, že do tvrdých drog nikdy nepůjdu. No jasně, nikdy neříkej nikdy. Láska je mocná čarodějka a já ho milovala fakt moc....a věřila jsem mu. To, co jsem zažila po tom, bylo neuvěřitelné. Nemyslím teď ten sex, ale ta energie, kterou jsem nikdy neměla na rozdávání. Mimochodem od 15ti let se zmítám mezi anorexií a bulimií, což je dneska skoro 10 let. Takže ta síla, kterou jsem najednou měla, se mi zalíbila. Kvůli X jsem odešla z baru, jehož byl majitelem a stala se ze mně žena v domácnosti, která se starala doma o všechno, včetně desetiletého kluka, kterého měl ve střídavé péči a mužských prací. Mimochodem měl i pár sexuálních úchylek, mezi které patřilo mimo jiné ponižování a psychické týrání, což mi došlo až mnohem později. Také byl gambler a dost vášnivý, takže když zjistil, že když mi dá to svinstvo, tak bude moct celou noc hrát automaty, zatímco já budu doma uklízet třeba 15 hodin v kuse. A to šly kila rychle dolů. Za rok se ze mně stala chodící kostra, okolí nechápalo..... Dostala jsem se až na 39 kg, což se mi nepodařilo ani při té anorexii.......
Už asi po dvou měsících přišly první halucinace. Byly to zrakové, viděla jsem různé stíny, v noci jsem si povídala s jeho synem, i když byl zrovna asi 100 km daleko na dětském táboře, viděla jsem, jak venku vykrádají auta, na chodbě pořád někdo chodil, ale to všechno bylo jen v noci. Nepřikládala jsem tomu nějaký zvláštní význam. Říkala jsem si, že je to jen z vyčerpání, z anorexie a vůbec jsem to hodila za hlavu. Odeznělo to a chvíli byl klid. Brala jsem to úplně každý den, nemohla jsem si dovolit třeba dva dny spát... Někdo se musel starat o domácnost a přišly by od něj jen výčitky. Dělala jsem to všechno ale z lásky k němu a jeho synovi a fakt moc ráda. Než mi došlo, že nechci být jen služkou. Z dvouletého vztahu jsme se spolu milovali jen první půlrok, moje láska byla ale tak veliká, že jsem to akceptovala. Paradoxní na tom je, že kvůli sexu a němu jsem to vlastně začala brát. Začala jsem vzdorovat, hádat se s ním, nechtěla jsem být už jeho "poslušnou" holčičkou. A to se u mě začaly objevovat první stíhy. Zpočátku to nebylo nic vážného, než se to zvrtlo do neskutečného snu. Myslela jsem, že to všechno, co jsem zažívala s ním, to ponižování, jeho sexuální úchylky, atd., může být jen ve filmu, ale co přišlo v podobě "stíhání"....na to jsem byla bezmocná....
Možná to bylo také tím, že jsem se izolovala od okolí, nechodila do společnosti, ač jsem dříve milovala tanec, lidi, byla jsem "živá", neměla jsem nouzi o mužskou společnost....
Začínala jsem mít pocit, že mě X pořád sleduje, dívá se, co dělám, hlídá každý můj krok, poslouchá, s kým telefonuji... Že naočkoval i svého syna proti mně, aby mě hlídal, dokonce i souseda. Byla jsem pořád "sledována". Slyšela jsem, jak se na mě domlouvají, že mi budou dělat naschvály, aby mě psychicky zdeptali. Jenže to psychické deptání a týrání dělal X normálně, ve "skutečném" životě, protože ho to vzrušovalo... No prostě spiknutí proti mé osobě, vše, co dělali, bylo samozřejmě proti mně... To se nedá ani popsat, ty vnitřní pocity úzkosti, paniky, strachu, bezmoci, utrpení... Mockrát jsem se od něj stěhovala ke svým rodičům, ale vždy mě přemluvil k návratu. Neměl mu kdo uklízet....
Velký zlom u mně nastal, když při jednom stěhování k našim jsem měla hroznou stíhu. Ležela jsem u sebe v pokoji, ale slyšela jsem mamku s taťkou, jak se na mně domlouvají, že mě chtějí zabít. Šla jsem si lehnout k ségře, když ty hlasy nepřestávaly, musela jít ségra se mnou do ložnice k mamce... Až tam jsem se uklidnila... Nikdo ale nedokáže pochopit ten hrozný strach...vždyť jsou to rodiče, proč mě chtějí zabít??? Byla to noční můra... Mockrát jsem se pokoušela o sebevraždu, brala jsem si prášky, ale to bylo spíše demonstrativní. Dělala jsem to už dřív, ale z úplně jiných důvodů. Anorexie a bulimie je občas také psycho, ale je to slabý odvar tohoto bílého svinstva. Po tomto zážitku a návratu zpět k němu jsem mu oznámila, že s tím hnusem končím. On se s tím ale nedokázal smířit, protože jsem přestala být "aktivní", byla jsem více unavená, nemohla jsem se tolik starat o domácnost, takže mi to "nebraní" vydrželo maximálně 3 dny (to bylo na mě hodně), než si to "nechtíc" zapomněl doma, věděl, že na to nemám tak pevnou vůli, abych odolala pokušení. Znal mě. Pak přišel ráno domů z baru, kde si celou noc hrál automaty (mě nechával vždycky doma samotnou) a samozřejmě mi vyčetl, jak jsem neschopná, ad. O tom by byl ale úplně jiný příběh.... Od té doby, co jsem chtěla přestat, mi začal dělat naschvály. Opravdové, ne smyšlené.... Bral si to přede mnou, protože věděl, jak mě tím deptá, posmrkával, klepal nožíkem do stolu, nechával na stole ustřižená brčka, trošku prášku na kuchyňské lince... To vše bylo ale reálné.
Pak jsem slyšela jejich šeptající hlasy, domlouvání, ubližování... Nevěděla jsem už, co je vlastně ještě skutečnost a co ne... Protože se ta skutečnost od toho "spiknutí" vlastně moc nelišila... Podezírala jsem ho i z nevěry....
Před více než měsícem jsem nabrala zbytek sil, co jsem měla a definitivně od něj odešla k rodičům. Jenže ty stíhy nepřestaly, ani ty hlasy... Pořád slyším, jak se na mně domlouvají. Prvních 14 dní jsem spala v obýváku na zemi, protože jsem se sama v pokoji bála. Teď už spím tam, ale nemůžu usnout, bojím se tmy, mám pocit, že mě někdo pořád sleduje, že jsou naši spolčení s X proti mně... Když slyším, že něčím klepou nebo posmrkávají, tím mé myšlenky ještě umocní. Je zajímavé, že vše přichází s tmou.... Usínám jedině únavou, pořád sleduji stíny, zvuky a těch v rodinném domě je spousta..., vstávám brzy ráno... Je to asi 14 dní zpátky, kdy jsem se pokusila o mou (zatím) poslední sebevraždu. Tu jsem ale brala opravdu vážně, napsala jsem dopis na rozloučenou. Měla jsem dojem, že to naši stejně chtějí, že mě tím vším chtějí k tomu dohnat, tak jsem jim to chtěla ulehčit. Naházela jsem do sebe asi 40 prášků, lehla si a najednou se ve mně něco zlomilo. Něco jsem vyzvracela, moc toho nebylo, takže jsem 2 dny ležela v bolestech. Teď jsem ráda, že se to nepovedlo. Ty pocity spiknutí na mně ale přetrvávají. Řekla jsem to vše našim, ale přijde mi, že to všechno věděli, o tom perníku a tak.... Už se nedokážu orientovat, co je pravda. Udělala jsem ale první krok... Objednala jsem se ke dvěma psychiatričkám, u kterých jsem se dříve léčila neúspěšně z anorexie. Je to až na leden a já nevím, jestli to do té doby zvládnu. Bývalý přítel mě pořád chce zpátky, ale já vím, že kdybych se k němu vrátila, tak se už nikdy "nevrátím". Dívám se teď na spoustu věcí jinak, říká se, co tě nezabije, to tě posílí a je to tak. Možná bych nebyla taková, jaká jsem teď, nemyslím tím toho blázna, ale tolerantní, více chápavá.. Na druhou stranu jsem přestala věřit chlapům a za každou přízeň ke mně vidím jen vypočítavost a využívání. Někdo se mě nedávno ptal, co bych si pro sebe přála k Vánocům...já mu řekla, abych byla zdravá a konečně šťastná....nechápavě se na mě díval...
S absťákem se to den ode dne lepší, šňupala jsem paralen, abych si to něčím vynahradila a teď už ani to nemusím.... Psychika člověka je to nejzvláštnější, co příroda mohla vytvořit...
No a to je můj příběh.....jen tak okrajově...:-))
KATKA
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den !
Musím se smát ! Vaše články jsou o tom jak něco ničí lidem životy a vy jim radíte jak z toho ven. I když na to mám jiný názor no budiž psát může kdo chce co chce. Ale to, že vám na celých stránkách visí reklama na výhodnou půjčku to je přímo "SUPER" píšete zde o sebevraždách, ale to že se lidi zadlužují a pak spáchají sebevraždy ????? Zamyslete se nad sebou vážení autoři tohoto webu a vy co to tu čtete a chcete se řídit radami co zde píší se zamyslete nejvíc.
Jde to
(Iva, 28. 2. 2013 20:29)Ahoj, frčela jsem 3 roky fest, 22let abstinuju, mám dvě děti a další dvě v pěstounské péči. Studuju (konečně) VOŠ sociální práci, píšu teď seminárku na téma závislost, tak se k tomu vracím, třídím si dojmy a pojmy :-). Líbí se mi tvoje stránky, jen nechápu kdo, proč, pro koho...? Našla jsem věci, který můžu podepsat, ale chybí mi zdroje-chci se dozvědět víc. Mimochodem asi před pěti lety začaly moje problémy s manželstvím, které vyvrcholily současným rozvodem a teprve tehdy se projevilo perníkové dědictví-deprese, afekty-jsem na práškác a doktorka se divila, že mi to po perníku trvalo tak dlouho, než jsem k nom doputovala. Můj kluk z té doby je dávno po smrti. Mám výpadky paměti-některá období před, některá po, některá z perníku prostě nemám, ani mi je nikdo nedokáže připomenout-nic-prázdno. Pokaždé, když cítím atmosféru pražských činžáků něco vzadu ve mě zatouží ode všeho utéct a žít zase volně,bez zodpovědnosti a pravidel. Neudělám to. Alespoň dokud na mě budou závislé děti. Každý, kdo mě zná ti řekne, že pokud je někdo za vodou, tak já. Pokud někdo ví, jak křehká je to pravda, tak já. Iva. Držím ti palce,modlím se za všchny rozhodnuté.
Respekt !
(Petr Novák, 1. 10. 2011 16:46)To co sis zažila je fakt drsný a je vidět že máš vůli bojovat. Jen tak dál držím palce !!!
Moc držím palce
(Jarek, 27. 11. 2008 20:59)Nemusím psát víc, moc držím palce. Stále máš můj respekt. Jarek
To snad nemyslíte vážně
(Jarda, 2. 12. 2013 23:45)