Ahojky,píši o svém životě proto,že celou pravdu nikdo nezná,a nechci to v sobě dále dusit.
Bude mi tedˇ v květnu teprve 18 let,ale přesto myslím že pár zkušeností z
reality drog mám.Nikdy jsem neměla problémy být společenská,ale v 9.třídě jsem se moc upnula na svou nej.kámošku,a v prváku jsem se nedokázala nějakzačlenit-byla jsem taková tichá voda-nikomu nevadila,ale nikdo ji neviděl.Učím se servírkou,ale na rozdíl od vrstevníků mě naši nepouštěli na pařby,tak to byl trochu šok.A tím to vše začalo.Shodou okolností to byla restaurace,kde v tu dobu
si téměř celý personál frčel na piku,majitel z kupoval matro od druhého nejkvalitnějšího dealera v CR,obchodovalo se tu ve velkém množství s auty apod. Jako prvačka bez zkušeností rozpoznat smažku mi připadali fajn,takový hodný,aktivní s určitým respektem a autoritou. Asi za půl roku jsem se s jedním kolegou který v tom lítá opravdu moc začala hodně bavit,a on mě otvřel oči,a řekl jak to tam vlastně chodí,dostalo mě to,ale dělala jsem jako že o všem vim,abych se dozvěděla více.Za nějakou dobu,mi nabídl lajnu,ale já byla v práci,tak jako že nemůžu,ale uvažovala jsem dlouho,a jednou po práci když mi opět nabídnul,tak sem suverénně kývla,on myslel že já taky smažim,a já mu to jednou potvrdila,nejspíš s frajeřiny-a proto jsme udˇelali fakt dlouhou,a asi za hodˇku další,nakonec jsme spolu spali.Rozjíždělo se to dál,bylo to mé poprvé... Zanedlouho jsem s celým personálem jezdila pařit,a ostatní včetně šéfa si všimli že chodím s tím klukem na lajny,tak mě vzali mezi sebe-všichni se shodli že do mě by to nikdy neřekli.A škola byla už jen kulisa,kde jsem se smála spolužákům kteří mi nesahali ani po kotníky.Zvyšovaly se dny smahu-bylo to častějc,pak obden,každý den,a zvyšovaly se dávky...Jezdili jsme do Prahy,za jedním ´´pánem´´ který mě chtěl do restaurace jako tanečnici,styděla jsem se,ale dal mi smah,na celý týden,tak mě tam vozili,a já se podělila,po době,kdy jsem se morálně otupovala,a rodiče absolutně nevnímala,přišla mi nabídka tancovat soukromě-nikdy jsem netancovala-šlo jen o sex,peníze ale stačily,a "pomáhala" jsem tak i mému kolegovi aby nedostal abstˇák.Po nějaké době se z restaurace smažky vytratili-do zahraničí,a kolega šlape v Praze,zůstal akorát šéf já-a kámoši dealeři.Snažili jsme se to omezovat,protože jsme jednou málem sjeli z dálnice,tak nás to vyděsilo,a pustili jsme se do hashe,koulí a hlavně alkoholu.Cítila jsem se jako v té skutečné černé realitě,kde ostatní okolo nás si jakoby furt něco nalhávali,ale s mou výškou 170 cm a váhou 45kg už to na mě bylo opravdu znát,a všude byly moje vypadaný vlasy.byly dny kdy jsem jen ležela a nedokázala otevřít lahev,tak jsem na ni jen koukala,a cítila,že každou minutu musim umřít.Potom jednou na diskotéce mi zkolabovala kámoška na houbičky s trávou,a hned na to ji poslali do bohnic,o týden později si dal kámoš buchnu do krku,a zlomila se mu jehla-od té doby-jsem smažila jén na techno párty,ale začala sem víc pít a hulit a to i hash.Po 2 letech smahu prodávání se za prachy a peří,nabízení kradených aut a focení aktů jsem se trochu zklidnila-bylo díky smrti kámošky na předávkování,a druhá chytla AIDS,fakt jen to hulení,chlast a několik tabletek imudonů a codeinů.Jednou jsem ale narazila na týpka,absolutně odsuzoval drogy,fetˇáky a obchody s ženami.No jo,ale nějak to klaplo,a já u něj brigádně nastoupila jako servírka.Netrvalo dlouho,a po těch X chlapech co jsem měla jsem se právě do tohodle fakt že asi no určitě zabouchla.Věděla jsem že když budu třeba jen hulit a párkrát někomu vykouřím,že se to k němu donese.Začal podnikat,a tak měl hodně známích.A tak jsem vlasní vůlí přestala žrát prášky-ze dne na den,hulení jen občasně,a pivka vypiju třeba 4 a jdu dom,jasně když se kalí tak piju,ale nemusim jich kadodenně vypít třeba 9.Vim že to byl andˇělíček ,nebo polobůh,Dnes už je to 14 dní co ani nekouřim,a v 18 letech mám už registraci na darování krve.Nejlepší na tom je že vim že se k tomu nevrátim-z práce jsem před půl rokem odešla,a dělám v super restauraci.Sice tím polobohem už nejsem,ale budu mu věčná do konce života.Jasně že se to se mnou táhne,potkávám lidi se kterýma jsem šla za prachy,peří se na mě taky podepsalo v oblyčeji,ale zahulim-nebudu kecat,ale fakt jen s kámoškama,a to je tak max 1 za dva měsíce.Je mi super,jen mě štvou jizvy od "pana" pasáka,jinak určitě zkušenost,ale jsem ráda že to takhle dopadlo.Bylo toho o něco víc,ale tam bych musela použít jména nebo popis místa,a nedávno jsem zase dostala malej výhružnej,tak se třeba svěřím déle.Doufám že nelituješ že jsi četla tyto řádky-možná že nejsou tak strašný co ti tam píšou ostatní,ale byl to můj život,a na mě je to dost.Měj te se krásně a sluníčko v duši. pseudo "Nina"
